Rozdávej štěstí!

11. listopadu 2015 v 16:52 | Dorian |  Morning
Uviděl jsem to téma a zhrozil jsem se. To bude zas depresivních článků - jako posledně, pomyslel jsem si. Sám bych mohl přispět svou troškou fůrou do mlýna nářků, slz a sebelítosti, ale místo toho se raději přeneseme na druhý konec této fráze. Síla slov může být přeci i pozitivní! ;)

Pamatuji si tu písničku od Lucky Vondráčkové, byl jsem velkej fanda jeden čas, nevím už, jak se jmenuje, ale zpívá tam něco jako: Někdo trpí víc než ty, a ty mu můžeš sílu dát.
Zmiňuji to proto, že lidé jsou totiž často velmi sebestřední. Neuvědomují si, že nejsou sami, kdo má problémy, a už vůbec si nepřipouští, že někdo může mít skutečně větší problémy. Ostatně o tom jsem se přesvědčil už tady na blogu nespočetněkrát. Zejména malé holky mě v tom za tu krátou dobu, co mám blog, už stihly utvrdit. Proto bych na vás nyní apeloval, abychom se společně třeba na den oprostili od splínu našich vlastních životů a rozhlédli se kolem sebe. Vzájemě si s těmi chmury dokážeme totiž daleko lépe pomoci.
Nikdy nevíte, co člověk, který stojí vedle vás v tramvaji, prožívá, ale rozhodně nikdy neuškodí být na něj milý a usmívat. Sami se pak budete divit, co vlídným úsměvem a slovem dokážete udělat. Nebojím se říci, že dokonce hotová kouzla.
Ale ono mnoho z toho, co bych rád uvedl za příklad, jsou více méně jen zásady slušného chování, které byly dříve automatické a nemusely být považovány za kouzla a čáry. Což je docela smutné zjištění, ale o tom zas jindy.
A tak spíš zmíním, jak někoho přimět se cítit výjimečnou a skvělou bytostí. To jsou skutečné čáry. Stačí třeba přijít za někým z vašeho okolí, kdo měl mizerné ráno - přišel pozdě, vypadá strašně, ospalky v očích, každá jiná ponožka. A vypíchnout malou drobost, na kterou může být daná osoba po zbytek dne pyšná - Ten náhdelník je prostě úžasný/Odkud jsou ty boty/všakvítecomyslím. Nebo mu přinést kafe a koblihu pro lepší náladu - taky možnost. (To platí na mě)
Nebudete lhát, takže se na vás osoba nepodívá skepticky, že chcete jen milostivě zastírat skutečnost, které si je sama vědoma. Bude mít skutečnou radost a i vy tak můžete mít z dobrého skutku radost. Od toho přátelé jsou, aby si pomáhali bezelstně, spontánně a bez nároku na odměnu.
Milostivé lži se ovšem dají použít na lidi, které neznáte. To je právě ta síla slov. Třeba když stojíte na zastávce a společně s vámi někdo, kdo měl ráno tolik odvahy, aby si vzal nějaký extravagantní klobouk, který vypadá vážně strašně, a nyní se v něm očividně cítí nepohodlně. Nechcete přeci, aby se ho pozbytek dne snažil někde schovávat a celý den si přetrpěl ve stínu nejistoty a sebepodceňování. Prostě k němu přijdete a klobouk pochválíte. Možná se dáte do řeči, možná ne, každopádně ten člověk tu zrůdnust bude nosit hned pyšněji a hned raději. Ten den uvidí zas o něco pozitivněji a nebude pro něj ztarceným a mizerným.
Co se týká praktičtější užití síly slov - díky tomu, že jsem milý na prodavačku v místní pekárně, kde jsem pravidelným návětšvníkem, tak mi k mé objednávce čas od času přibalí ještě nějakou sladkou pozornost a tak. Je to paní kolem pětačtyřicítky, vždycky prohodíme pár slov, zasmějeme se a tak. Stačí jen být na lidi milí a oni budou milí na vás.
To je podle mě správný způsob, jak tuhle sílu využívat. Dokážete tím lidem doslova změnit život. Stačí jen klást správné otázky a nebýt zahleděný příliš do své maličkosti.
Někdo tomu říká karma, já to považuju za přirozený koloběh věcí. Myslete pozitivně a pozitivní věci se vám budou dít. Dělte se o radost a radost se vám bude vracet. Usmívejte se na svět. Nejste tu přeci za trest.
Stežovat si dokáže každý. Každý dokáže vyjmenovat, co všechno mu nejde, co všcehno kde zkazil, co všechno ho trápí, ale jen málo lidí se dokáže pochválit, jen málo z nás umí pochválit dokonce i jiné, bez nároku na odměnu být milý na své okolí nebo dokonce pomoci tomu, kdo potřebuje.
Základy slušného chování téhle společnosti chybí. Kdybychom se jich všichni drželi, žili bychom v mnohem šťastnějším světě. Tak ho pomozte vytvořit a přidejte svou trošku do šťastného mlýna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laura Laura | Web | 11. listopadu 2015 v 18:55 | Reagovat

Páči sa mi, že si to zobral z tejto stránky, ja som to brala tiež takto, len trošku o dosť skrátene :) Myslela som si, že tu budem snáď jediná s tým usmievaním na svet :)

2 Dorian Dorian | Web | 11. listopadu 2015 v 22:13 | Reagovat

[1]: jéžiš, tak to doufám, že v žádném případě! :D To by ten svět byl příšerným místem k žití, kdyby se na něj usmívali jen dva lidé!

3 Surikata Surikata | Web | 23. listopadu 2015 v 0:16 | Reagovat

Šla jsem jednou městem a naproti mně příjemný muž, který se mi i líbil. Samovolně jsem se na něho usmála, on, potěšen, úsměv opětoval, a šli jsme dál, každý svou cestou a oba obveseleni. Jakou jsem měla radost, že se na mě usmál!
Krásný článek, vypadáte jako slušný a velmi empatický člověk.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 22:40 | Reagovat

- "Hej, ty máš dneska každou ponožku jinou...jsi v pořádku? Neni ti něco? Potřebuješ rozveselit"

- "Ty idiote, já jsem jenom hipstr jak modřina..."

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 28. prosince 2015 v 16:55 | Reagovat

Máš pravdu. Svět je o moc hezčí, když se usmíváme - a co teprve, když nám někdo úsměv nebo poklonu opětuje.-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama