Prosinec 2015

Dárek na poslední chvíli

21. prosince 2015 v 22:48 | Dorian |  Morning
Vidím to tak, že blogu se začnu věnovat pořádně až příští rok. Za tři dny jedeme oslavit Vánoce, páté výročí i Nový rok na hory do Itálie. Až se vrátím, pečivě o tom poreferuji, nicméně dneska vám poradím, jak dohnat vánoční nakupování na poslendí chvíli!

Trable umělcova

4. prosince 2015 v 9:57 | Dorian |  Noon
Není nic horšího, než být ve stínu sebe sama.

V téhle oblasti se pohybuji odjakživa a můžu říct, že není nic horšího, než když někdo řekne "To je úžasné, ale posledně.." To pak máte sto chutí si nafackovat a celý den máte zkažený, protože hledáte, kde jste udělali chybu. Je to zároveň jediný druh kritiky, který já upřímně od srdce nenávidím a velmi nerad slyším.
V našem oboru jsme si největším sokem sami právě kvůli tomu, že jsme jenom lidé. A jakmile se vám jednou povede majstrštych, už se od vás bude očekávat zcela běžně, proto si musíme hlídat "bezpečný prostor pro zlepšování". Nárazově se totiž zlepšují jen amatéři, nám jde o celoživotní konstantní zlepšování po malých krůčcích v ideálním případě, v nejhorším scénáři se totiž může stát, že se už nikdy nevyrovnáme nějakému z těch "obrovských posunů", za který jednou všichni tleskali ve stoje. To pak bude hlásek na duši volat, že jste to přeci už jednou zvládli, tak proč ne znovu? A na tu otázku nezjistíte odpověď, dokud zas svému standartu neuskočíte daleko. Hrozná cesta, nemyslíte?
Záporná kritika je největší stín na duši každého umělce (svým způsobem; ať si to přizná nebo ne) a nemusí to být jen ta "porovnávací". Tady máte pár stereotypů v oblastí příjmání kritiky, které jsem měl tu čest/smůlu/wtf potkat.