Mám seznam, který se rozrůstá.

18. ledna 2016 v 18:33 | Dorian |  Noon
Miranda kromě adresáta mého deníku zastupuje také funkci mého svědomí. Mnoho lidí už vjem svědomí absolutně postrádá, stejně tak lidskost a empatii. Abych na něj já nezapomněl, píšu si seznam velkých chyb, které jsem kdy udělal, který, nutno podtknout, se za poslední měsíc dost rozrostl.
Znám to od svých přátel, jak takový útok svědomí probíhá - lehnete si a chcete spát. Ale ono to nejde! Váš mozek a svědomí vám předhazují každou jedinou vaši chybu a co hůř, nezdráhají se ani vymýšlet alternativní scénáře, svině mizerný!
Ale já o svých chybách vím. Jsem s nimi smířený a neutíkám před nimi. Připouštím si je a před sebou samotným je nezapírám. Jsou zaznamenané v sešitě, který leží v krabici společně s mým deníkem. Za ty roky se jich už pěkná řádka nasčítala.
Pro ilustraci pár těch větších z nich vyberu, abych mohl přejít ke druhé části tohoto článku, ve kterém se hodlám zaměřit na poslední dva zápisky a zároveň skrze ně zrekapitulovat svoje svátky, jak jsem slíbil v půlce prosince - dříve jsem se k tomu nedostal.
  • Zapřel přijetí na vysokou - což se ve výsledku vlastně ukázalo jako správné rozhodnutí. Hlásil jsem se totiž na nátlak své učitelky chemie na na tu chemicko-technologickou vysokou v Praze. Když na to mamka přišla, dlouho se mnou nemluvila. Prý si zničím život, říkala. Uměním se neuživíš, říkala.
  • Popral se s policajtem - a dostal nakládačku kromě zápisu do rejstříku. =.=
  • Neudělal řidičák
  • Nechal si vytetovat jméno svého přítele - byli jsme spolu dva týdny, shodou okolností měl narozeniny, vztah vydržel měsíc. Ale znáte to, "byl ten pravýýý". Už je to opravený.

  • Sundal dready
  • Vylil se jak váza pod obraz boží v Itálii
Druhou část článku bych uvedl asi jednou větou: Jsem absolutní Velekretén, pán na Debilní hoře, kníže z Vypijmozku, zvaný Nezodpovědný.

Rychlá rekapitulace: Před Vánoci jsem psal, jaký dárek jsem vymyslel pro Anežku a také jsem se zmínil, že odjíždím do Itálie na hory. Ačkoliv jsem nečekal o nic zajímavější Vánoce než každý jiný rok, letos jsem se nestačil divit, co si pro mě osud nachystal.
Ale začněme těmi dready - ostříhal jsem se, abych udělal radost své sestřičce v domění, jakou radost tomu malému dítěti udělám - Anežka řekla, že je můj novej sestřih (a lá Heydrich) docela fajn, že vypadám jak pan učitel Vítek od nich z tanečků. Je to asi padesátiletý podivín s pleší, kterou se snaží schovávat pod "socialistickou" přehazovačku, jestli víte, co myslím. Žůžo prostě. Díky moc, Ani! Mamka měla radost, že jsem ten "děs" konečně sundal a jsem zas "normální" a její přítel zahlásil, že vypadám "inteligentní a seriózní". Nějak se nemůžu rozhodnout, čí reakce byla debilnější. Ve finále je mamka a Patrik.
Fakt mě naštvali. Jako jak jsem vypadal předtím? Nenormálně, děsně, hloupě a neseriózně? V tu chvíli jsem si připadal fakt děsně hloupě. Vypadám jak Heydrich, na každém kroku v Praze potkám někoho, kdo má nachlup stejný účes jako já, na instagramu se mi rozrostly řady sledujících o čtrnáctileté žáby a v Tescu po mě chtěli po dlouhé době občanku, když jsem si šel koubit krabičku na nervy.
Svých dreadů lituju. Nejenom, že si bez dlouhých vlasů připadám jak s holou prdelí, trapně a jako tupá ovce jehně swaggersko-hipsterského stáda, navíc se ukázalo, co si o mě moji nejbližší už nějakou dobu mysleli a neměli koule mi to říct. Pokrytci. Kašlu na ty pitomý vlasy, o ně vůbec nejde. Nehorázně mě sere, že se mi dva roky za zády tiše smáli nebo snad brečeli a přemýšleli o tom, jak mají vlasy vliv na itelgineci nebo životní styl člověka. "Dredy jsou ošklivé a špinavé, nosí je vagabundi a feťáci". Opravdu mě mrzí, jestli o mě tak smýšleli. Jsou to jen vlasy!
PředŠtědrý den, jak jsme to nazvali, u nás doma byl jednoduše krušný, na všech fotkách mám stejně umělý úsměv a i přes vynikající maminčino cukroví a večeři jsem odjížděl naštvaný a znechucený. Ale zároveň stejně falešný jako oni, což je paradox, ale nechtěl jsem kazit svátky hádkou, to musíte chápat. Ona mi hlava vychladne - jen co dorostou vlasy aspoň na tradiční délku.
A teď Itálie, kde moje trampoty neúprosně pokračovaly a naopak se zdálo, jako by se každým dnem umocňovali. Sněhu moc nebylo, takže jsem strávil většinu času na baru a ve wellness. Na sjezdovce jsem byl za deset dní všehovšudy čtyřikrát (většinou na snowboardu) z toho jen jednou na lyžích... a to ke všemu na nějaké lehčí trase - během té výjimečné situace jsem si ovšem stihl podělat kotník. Nic vážného to vzásadě nebylo, ledoval jsem a mazal ibalginem, docela se na to dalo i došlapovat, ačkoliv opatrně, ale už jsem si hodlal užívat jen pohody ve výřivce, abych to nedojebal - kvůli tancování. Ale jinak to vážně bylo fajn, zapomněl jsem tam na ty trable s upřímností a povrchností mé rodiny. Miluju tyhle naše výlety s Tomem. I když mám raději slunnější destinace.
Štědrý den jako takový rozeberu jindy, to je úplně mimo téma tohohle článku a přejdu rovnou k Silvestru - to je korunní klenot mojí sbírky největších chyb! A mohl jsem si za to sám. Děti, neberte drogy a nechlastejte.
Opil jsem se jak hovado, ještě než bylo jedenáct. To bylo pořád to italské vínečko z téhle oblasti a tamté oblasti, koštněte si, šéfiku, ještě panáček tady, panáček támhle, welcome koktejl, bublinky, zas něco tvrdšího.
A tak se stalo, že jsem o půlnoci líbal někoho jiného. A i když si toho Tom asi nevšiml, neboť se neodehrála žádná scéna jeho žárlivosti, mám z toho fakt mizerný pocit. Protože to nebyl ten druh spontánní půlnoční pusy, jakou jste možná omylem taky na silvestrovské párty vyfasovali, bylo to spíš něco jako "chutnají tvé mandle po mandlích"? Ale zezačátku jsem si vážně myslel, že je to Tom, než ta ženská (jak jsem druhý den zjistil ze vzkazu na recepci, byla to nějaká Belinda) začala blábolit něco italsky. Byl jsem děsně na hadry, i když to není žádná omluva mojí nezodpovědnosti. Jsem vůl.
Jeden by řekl, že tato událost byla vrcholem mých mizerných svátků - nicméně Silvestr skončil pěkně na hovno a sesumíroval pranostiku "jak na Nový rok, tak po celý rok" do jedné velké katastrofy - uklouzl jsem na namrzlých schodech, když jsem si šel po tom divném polibku ven zakouři na uklidněnou, a poroučel jsem se k zemi jak káže zemská tíže. Jako zralá hruška.
Výsledek? Dokurvil jsem ten kotník, takže od chvíle, kdy jsem se vrátil do Čech, pajdám o berlích po doktorech, přerazil jsem si nos, tělo jsem měl pomalu slité v jednu velkou modřinu, než jsem ty dlouhé schody dokoulel až dolů. A prej že jsou opilci gumový a nesmrtelný. Hovno! Jsem zas naštvaný sám na sebe jen o tom píšu...
A své 24. narozeniny si schovám do příštího výčtu mého pitomého rozjezdu 2016. Štatsnej novej rok!... říkali.
Snad jste to začali lépe než já :)
D.
p.s. předsevzetí: abstinuju a myslím to vážně - nehodlám znovu ohrozit svůj vztah ani zdraví alkoholem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nany Nany | Web | 18. ledna 2016 v 19:39 | Reagovat

Dredy jsou samozřejmě špatné. Výmysl feťáků a vyvrhelů, kterým jde jen o totální rozvrat společnosti. Účes na Heydricha musí být mnohonásobně lepší, heh.
Hodně štěstí především k tomu abstinování přeju.. to chce hlavně pevné nervy. A tunu zodpovědnosti k tomu. Hlavně nic neohrožovat (jen, aby nebyla trochu nuda:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama